Podle rozsudku Městského soudu v Praze jsem urazil Jana Miškovského, syna Václava Hraběte!

1. října 2017

Městský soud v Praze mě ve středu 27. září odsoudil k zaplacení "zadostiučinění" 25 000 korunek a úhradě části nákladů (přesně jedné pětiny) Janu Miškovskému, jedinému synu Václava Hraběte, který zemřel v roce 1965! Také musím vymazat na www.divokevino.cz svůj článek "Jediný syn básníka Václava Hraběte nosí příjmení Miškoský! Proč?" www.divokevino.cz/9117/archiv_aktualit.php?pg=8A tři stránky dopisu Magdaleny Hrabětové, matky básníka a babičky "Janečka" Miškovského, který na mne podal žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 10. Tento soud po dvou letech rozhodl, že žalobu Jana Miškovského na Ludvíka Hesse v plném rozsahu zamítá. Pro ilustraci přikládám první stránku rozsudku. Senát Městského soudu v Praze s předsedkyní Veronikou Křesťanovou rozsudek změnil v můj neprospěch, aniž by provedl další důkazy. Zkrátka pohled dvou soudců na jednu kauzu je zcela protichůdný. Teď si vzpomínám — Veronika Křesťanová, dcera mého známého novináře, byla spolužačkou mých dcer na základní škole a samozřejmě jsem ji jako malou holčičku poznal. Zdá se, že jedno i druhé mi neprospělo. Podobně jistě ani fakt, že soudkyně byla donedávna advokátkou. Specializovala se na stejný obor jako právní zástupce Miškovského, učila s ním na stejné škole a její jméno figuruje ve stejném společenství jako jméno advokáta Miškovského i jeho koncipience. Po dvou letech jsem pracně na internetu vyhledal zapadlý článek, který mě bude stát 25 tisícíkorunaček a ještě pár tisícikorunaček k tomu, křížem krážem text přečetl a nenašel nic, co by nebylo pravdou, navíc pravdou všeobecně známou. Dopisy babičky mě znovu po padesáti dvou letech dojaly k slzám, nešťastná stará žena si stěžuje, že po smrti svého syna už nikdy neviděla svého malého vnoučka "Janečka" dříve Hraběte, nyní Miškovského. Příjmení získal po svém nevlastním otci, který jeho maminku Olgu přebral básníkovi Václavu Hraběti, a pak jeho syna osvojil. Paradoxem zůstává, že jsem byl v 60. letech prvním vydavatelem básní Václava Hraběte a nepochybně jsem přispěl k jeho oblibě u čtenářů. Ke vzpomínce 50. výročí Vaškovy smrti mě inspiroval můj a Václavův společný přítel Jiří Růžička, básníkův spolužák. Po Vaškově smrti mu bývalá básníkova manželka Olga dala všechny rukopisy, Jirka je přepsal na stroji a verze jednotlivých textů upravil do podoby, o níž jen on jako nejbližší Václavův přítel věděl, že ji básník přepsal jako poslední verzi. Vašku a Jirko, děkuju Vám, že jsem mohl básničkám pomoci na svět a literární historii uvedl do objektivního světa. Co je proti tomu 25 tisícikorunaček?! Ludvík Hess P. S. Není co tajit, zprávu, že jsem urazil syna básníka, přinesl deník Blesk 30. září 2017. Napadá mě, že v mém případě dostala svoboda slova po desítkách let zase na frak

1. obrázek

 
© 2012 Ludvík Hess, webdesign Atelier Degas