Kdybych měl označit své původní povolání, asi bych řekl, že jsem byl redaktorem Divokého vína. Vydával jsem jej za různého stupně utajení či slávy v letech 1964 až 1971. První číslo roku 1972 už skončilo v zapečetěné tiskárně a já v ruzyňské věznici.

Kde začínal Jiří Žáček

Měl jsem tu čest být jedním z prvních čtenářů a vůbec prvním editorem Jiřího Žáčka (v roce 1965), Karla Sýse (v roce 1966), Petra Cincibucha (1964), Jaroslava Holoubka (1966), Karla Hvížďaly (1965), Zdeňka Rytíře (1965), ale i Václava Hraběte (1965) a Ladislava Landy (1965). Otiskl jsem v Divokém víně fotografie mladého Pavla Jasanského ale i kontroverzní tvorbu Pavla Hudce Ahasvera, obrázky Vladimíra Jiránka, Standy Holého, Jana Vyčítala, Vladimíra Renčína a dalších.

Krmič – vydavatel

Pod názvem Almanach mladých autorů jsem se pokusil vydávat verzi Divokého vína ještě v letech 1974 a 1975, tedy v době, kdy jsem v osnickém kravínu krmil krávy. V té době jsem již byl poučen ruzyňskou zkušeností, a tak jsem toho, vystrašen policajty obcházejícími kravín, raději na léta nechal. Nade vše si totiž vážím svobody.

Novodobé Divoké víno

K vydávání internetového Divokého vína mě v roce 2002 nesporně přiměl Vítek Novák. Jednoho dne se mě otázal: „Vy ještě nemáte zřízenou internetovou doménu Divoké víno?“ A tak se stalo, že jsem 19. září 2004 oslavil 40. narozeniny Divokého vína jako jeho staronový vydavatel.

V každém čísle www.divokevino.cz jsem se vracel do historie a přetiskoval několik básniček, povídku nebo třeba fotky či kresby z historického Divokého vína. A přidával současné autory. Nejvíc se mi líbilo, když jsem mohl publikovat básničky téhož autora z šedesátých let a přidat k nim tvorbu současnou. Tenhle kontrapunkt považuji za výlučnost dnešního časopisu. Vzpomínání na historická čísla skončilo, na řadě už je jen současná tvorba. Podobně jako v minulosti nevybírám k publikování jenom to, co se mi skutečně líbí, ale snažím se, abych z www.divokevino.cz udělal autorskou tribunu.