Plakáty nafotím, graficky upravím, vytisknu i vylepím...
Petr Spálený je kamarád nejen koní, ale věřím, že i můj dobrý přítel. Vyfotil jsem jej s klisnou Behistou. Když zemřel žokej Vlastimil Smolík, který na Behistě taky jezdil, napsal jsem text k písničce Žokejská balada, Petr složil muziku a písničku zazpíval, Česká televize k ní natočila klip. Písničku nazpíval a na albu vydal i Jakub Smolík, synovec legendárního jezdce.
Petře Janů připínám zlatý náramek na fotce Jaroslava Tatka, reportéra Blesku. Všechno ovšem narafičeno jako reklama pro zlatnickou prodejnu, která nám sponzorovala klisnu Fragrance.
To je asi fotka Majky Votavové taky pro Blesk. Byla pořízena při vyhlašování TýTý v době, kdy jsem měl utkvělou ideu umístit Věru Martinovou do 3. místa. Nepovedlo se, nejlépe skončila na čtvrtém. Honza Rosák všude uvádí, že jsem byl jeho prvním zaměstnavatelem. Recitovávali jsme spolu básničky autorů Divokého vína, jednu on, jednu já.
Na fotce Dáši Hájkové trénuju Pavla Zedníčka na Marokénovi a Ladislava Mrkvičku na Marylandovi. Pavel Zedníček svoje vzpomínky na jezdecké lekce často dává k dobrému. Ladislav Mrkvička natočil recitativ mojí písničky věnované hrdinům Velké pardubické. Česká televize ji uvedla při přímém přenosu těsně před startem a myslím, že jediné koňařovo oko nezůstalo suché.
Jana Paulová byla a je Miláček. Na moji prosbu jezdila v Chuchli při exhibičních dostizích pořádaných ve prospěch koní a to nejen v sulce, ale i v dostihovém sedle.
Karel Gott při dostizích v Chuchli. Vítězi dostihu předal vlastnoručně namalovaného Pegase. Jeden čas jsem jej přemlouval, aby pod jeho jménem taky běhal kůň. Idea se nikdy nerealizovala, mám pocit, že jsem mu dost důrazně neslíbil, že kůň vždycky vyhraje.
Oldřich Kaiser vyhrál snad všechny exhibiční dostihy, které jsem v Chuchli pořádal. Pavel Zedníček, Rudolf Jelínek, Pavel Nový, Jiří Kodeš, Ladislav Mrkvička, Milena Soukupová i Jiří Schmitzer skončili v poli poražených. I když poslední jmenovaný jezdil opravdu dobře, ale dával přednost dlouhým třmenům.
Martičku Kubišovou, Miláčka první velikosti, jsem vyfotil na Hájku se svým odchovancem hřebcem Baghírou. Fotka vyšla na titulu Jezdectví. Už jsem to Martě Kubišové řekl několikrát, ale pro jistotu ještě jednou – jak lituju, že mi svoji přízeň nevěnovala v šedesátých letech...
Věra Martinová na Marylandovi, když mu byly tak tři roky. A Věře, jestli se nemýlím, tak dvacet osm. Fotka z počátku naší mnohaleté a skvělé éry.
Věra Martinová s Marylandem a Petra Janů s Bonnie’s při 100. Velké pardubické.
Tvorbou reklamy jsem se začal zabývat v roce 1966. V Divokém víně – ač to dnes zní neuvěřitelně – se objevilo několik inzerátů včetně celostránkového Československých aerolinií. Dostal jsem za něj tehdy od ČSA 1 260 Kčs. Jistě se divíte, jak si to mohu pamatovat. Stát stanovil ceny reklamy vyhláškou a já, ač jsem se nikdy vyhlášek příliš nedržel, jsem ji v tomhle případě ctil.
Zběsilci na poště
Pravou reklamní žeň jsem ovšem měl v roce 1966 s vkládáním letáků do ženského týdeníku Vlasta. V tomhle časopise tehdy nebylo dovoleno inzerci tisknout, a tak jsem si s milými soudružkami z redakce domluvil, že bych mohl do časopisu náborové letáky vkládat. Tiskli jsme je ve formátu A4, obsahovaly obvykle kratinkou informaci o Divokém víně zakódovanou do složitého textu a pak inzeráty. Největší náklady si u mne nechaly vytisknout Severočeské tukové závody na zubní pastu Fluora. Letáky jsme tiskli v jakési podnikové rozmnožovně pod Jindřišskou věží a v náručí je nosili na Hlavní poštu. Časopis se tisknul na Smíchově a pragovkami jej přiváželi do dvorany Hlavní pošty k další distribuci. Tam jsem se na ně vrhl já se skupinou mladých básníků a zběsile jsme do nich vkládali letáky. Pracovalo se celé noci od nevidím do nevidím...
Umělá prsa
Hezké vzpomínky mám i na reklamní kampaně pro n. p. Ergon, výrobce implantátů a prvních českých kontaktních čoček. Implantáty se už tenkrát vyráběly jako tzv. mama protézy a dokonce jako protézy testes. Používal se materiál, jehož název jsem tolikrát opisoval a korigoval, že si jej dodnes pamatuju – kopolymer polyethylenmonometakrylátu s polyethylenglykoldimetakrylátem. A protože se jednalo o prsní implantát, byla samozřejmě příležitost pro „uměleckou fotografii“.
Čočky pro Naďu Urbánkovou
Při reklamní kampani na kontaktní čočky jsem fotil obrýlenou Naďu Urbánkovou a spolupracoval jsem s populárním motocyklovým závodníkem Františkem Šťastným. Sedli jsem si na palubě jeho motorové jachty v libeňské zátoce Stará plavba, otevřeli láhev dobového koňaku Pliska a vymýšleli slogany. „Abych rozeznal Aero Minor od Mercedesu Benz, používám kontaktní čočky Spofa Lens“, to byl jeden z nich.
Čím si myli vlasy Olympici
Dostal jsem zakázku na reklamu šampónu na vlasy vyráběného firmou Sevac. Vyfotil jsem tehdy nejvlasatější kluky v zemi – skupinu Olympik s Petrem Jandou v čele a fotku popsal slovy: „Před vystoupením používáme šampón Sevac!“
Hvězdy na koni
Po roce 1989 ve snaze prospět koním a zároveň vydělat jsem založil akciovou společnost Dostihová stáj Petry Janů a obdobnou Dostihovou stáj Věry Martinové. Přesvědčil jsem nejpopulárnější obličeje filmových pláten a hudebních či divadelních pódií, aby spolu závodili v sedlech či v sulkách klusáckých koní. A tak se Oldřich Kaiser, Jiří Schmitzer, Pavel Zedníček, Pavel Nový, Jana Paulová, Pavel Trávníček, Michael Kocáb, Rudolf Jelínek, Ladislav Mrkvička a další začali učit nebo zdokonalovat v jízdě na koni či v sulce a tvrdě spolu zápolili na chuchelské dostihové dráze. Karel Gott, Marta Kubišová, Petra Janů a další, kteří se na koni báli, předávali po dostizích ceny. Jednu ze svých nejmilejších – Věru Martinovou, jsem nakonec přemluvil, že závodila alespoň v klusácké sulce.
Mé milé zpěvačky
Redaktorské, novinářské, fotografické a grafické zkušenosti jsem využil při mediálním zastupování řady populárních osobností z uměleckého okruhu. Kromě výše jmenovaných a mně nejmilejších – Věry Martinové a Petry Janů – to byli Zelenáči, Příbuzní, Bambini di Praga, Petr Spálený, Opera Národního divadla a Bohumil Kulínský, Josef Vejvoda a další.
Od Kolji k dechovce
Zajistil jsem publicitu a reklamu kosmetickým přípravkům Australian Bodycare a léčivému oleji Tea Tree Oil.
Musím se pochlubit, že jsem měl tu čest starat se o publicitu filmů Kolja, Báječná léta pod psa, Lotrando a Zubejda, Kamenný most, Pelíšky a další.
Vytvářím obaly pro CD, MC, DVD a videokazety a mediálně zastupuji Kubešovo hudební vydavatelství a nejlepší českou dechovku Veselku.
Spolupracuji se švýcarskou farmaceutickou společností ROCHE a vytvořil jsem pro ni řadu inzerátů a PR.
Podílel jsem se svojí špatnou reklamou na úpadku největšího českého výrobce konfekce OP Prostějov, ale ještě předtím jsem této firmě zajistil zakázku na výrobu soudcovských talárů.
Dodnes ovšem nosím výhradně jeansy William Delvin, jež tato firma vyráběla, a tak přikládám alespoň ukázku módní fotografie dívky v laclácích této dávno neexistující značky. Nevíte, moji milí, o někom, kdo by mi na míru ušil jeansové lacláče?
V dávném mládí jsem dokonce natáčel filmy. S elegantní švýcarskou kamerou Bolex Paillard 16mm s třemi objektivy mě zachytila moje tehdejší milá přítelkyně fotografka Dáša Havránková (1971).
Zběsilci na poště
Pravou reklamní žeň jsem ovšem měl v roce 1966 s vkládáním letáků do ženského týdeníku Vlasta. V tomhle časopise tehdy nebylo dovoleno inzerci tisknout, a tak jsem si s milými soudružkami z redakce domluvil, že bych mohl do časopisu náborové letáky vkládat. Tiskli jsme je ve formátu A4, obsahovaly obvykle kratinkou informaci o Divokém víně zakódovanou do složitého textu a pak inzeráty. Největší náklady si u mne nechaly vytisknout Severočeské tukové závody na zubní pastu Fluora. Letáky jsme tiskli v jakési podnikové rozmnožovně pod Jindřišskou věží a v náručí je nosili na Hlavní poštu. Časopis se tisknul na Smíchově a pragovkami jej přiváželi do dvorany Hlavní pošty k další distribuci. Tam jsem se na ně vrhl já se skupinou mladých básníků a zběsile jsme do nich vkládali letáky. Pracovalo se celé noci od nevidím do nevidím...
Umělá prsa
Hezké vzpomínky mám i na reklamní kampaně pro n. p. Ergon, výrobce implantátů a prvních českých kontaktních čoček. Implantáty se už tenkrát vyráběly jako tzv. mama protézy a dokonce jako protézy testes. Používal se materiál, jehož název jsem tolikrát opisoval a korigoval, že si jej dodnes pamatuju – kopolymer polyethylenmonometakrylátu s polyethylenglykoldimetakrylátem. A protože se jednalo o prsní implantát, byla samozřejmě příležitost pro „uměleckou fotografii“.
Čočky pro Naďu Urbánkovou
Při reklamní kampani na kontaktní čočky jsem fotil obrýlenou Naďu Urbánkovou a spolupracoval jsem s populárním motocyklovým závodníkem Františkem Šťastným. Sedli jsem si na palubě jeho motorové jachty v libeňské zátoce Stará plavba, otevřeli láhev dobového koňaku Pliska a vymýšleli slogany. „Abych rozeznal Aero Minor od Mercedesu Benz, používám kontaktní čočky Spofa Lens“, to byl jeden z nich.
Čím si myli vlasy Olympici
Dostal jsem zakázku na reklamu šampónu na vlasy vyráběného firmou Sevac. Vyfotil jsem tehdy nejvlasatější kluky v zemi – skupinu Olympik s Petrem Jandou v čele a fotku popsal slovy: „Před vystoupením používáme šampón Sevac!“
Hvězdy na koni
Po roce 1989 ve snaze prospět koním a zároveň vydělat jsem založil akciovou společnost Dostihová stáj Petry Janů a obdobnou Dostihovou stáj Věry Martinové. Přesvědčil jsem nejpopulárnější obličeje filmových pláten a hudebních či divadelních pódií, aby spolu závodili v sedlech či v sulkách klusáckých koní. A tak se Oldřich Kaiser, Jiří Schmitzer, Pavel Zedníček, Pavel Nový, Jana Paulová, Pavel Trávníček, Michael Kocáb, Rudolf Jelínek, Ladislav Mrkvička a další začali učit nebo zdokonalovat v jízdě na koni či v sulce a tvrdě spolu zápolili na chuchelské dostihové dráze. Karel Gott, Marta Kubišová, Petra Janů a další, kteří se na koni báli, předávali po dostizích ceny. Jednu ze svých nejmilejších – Věru Martinovou, jsem nakonec přemluvil, že závodila alespoň v klusácké sulce.
Mé milé zpěvačky
Redaktorské, novinářské, fotografické a grafické zkušenosti jsem využil při mediálním zastupování řady populárních osobností z uměleckého okruhu. Kromě výše jmenovaných a mně nejmilejších – Věry Martinové a Petry Janů – to byli Zelenáči, Příbuzní, Bambini di Praga, Petr Spálený, Opera Národního divadla a Bohumil Kulínský, Josef Vejvoda a další.
Od Kolji k dechovce
Zajistil jsem publicitu a reklamu kosmetickým přípravkům Australian Bodycare a léčivému oleji Tea Tree Oil.
Musím se pochlubit, že jsem měl tu čest starat se o publicitu filmů Kolja, Báječná léta pod psa, Lotrando a Zubejda, Kamenný most, Pelíšky a další.
Vytvářím obaly pro CD, MC, DVD a videokazety a mediálně zastupuji Kubešovo hudební vydavatelství a nejlepší českou dechovku Veselku.
Spolupracuji se švýcarskou farmaceutickou společností ROCHE a vytvořil jsem pro ni řadu inzerátů a PR.
Podílel jsem se svojí špatnou reklamou na úpadku největšího českého výrobce konfekce OP Prostějov, ale ještě předtím jsem této firmě zajistil zakázku na výrobu soudcovských talárů.
Dodnes ovšem nosím výhradně jeansy William Delvin, jež tato firma vyráběla, a tak přikládám alespoň ukázku módní fotografie dívky v laclácích této dávno neexistující značky. Nevíte, moji milí, o někom, kdo by mi na míru ušil jeansové lacláče?
V dávném mládí jsem dokonce natáčel filmy. S elegantní švýcarskou kamerou Bolex Paillard 16mm s třemi objektivy mě zachytila moje tehdejší milá přítelkyně fotografka Dáša Havránková (1971).
