P. R. pro Homolku.

26. srpna 2005

Ode dneška pracuju jako reklamní agent pro Homolku. Nikoli filmového — dělám o své vůli a bezplatně pro Nemocnici Na Homolce. Navštívil jsem nemocnici, protože Frimana mi pošlapala nohu. Končetina zvětšila svůj objem na dvojnásobek a změnila barvu. Co myslíte, jakou barvu má teď moje noha?

1. obrázek
Sestra Milena s mojí rukou na svém levém prsu mě vysává…

Vyhledal jsem svoji přítelkyni MUDr. Vladimíru Skalníkovou řečenou Vlaďku, kardioložku, jež se specializuje na angiologii. Vlaďka mě poslala do laboratoře s poznámkou STATIM. Dvě miloučké sestry Milena a Jarka mě vlídně přijaly. Milena mi otočila ruku na ruby se slovy: Nejraději píchám zezadu! A vysála ze mne moji černou a hustou krev konzistence vyjetého převodového oleje.

2. obrázek
Sestra Jarka mi poradila, kterou tělní tekutinu mám napustit do skleničky.

Jarka mi vrazila do ruky skleničku a poslala mě na toaletu. A poučila mě, abych se nedopustil stejného omylu jako arabský pacient přede mnou, jenž prý za minutku ve skleničce přinesl z toalety vazkou tekutinu mléčného zabarvení… Když jsem se vrátil do ordinace doktorky Vlaďky, byly moje výsledky z laboratoře v počítači. Další dvě hodňoučké sestřičky mi omotaly nohu drátky a z jejich konverzace jsem pochopil, že trombózu nemám. Skvělé, řekla Vlaďka, je to jen flegmóna. Ať žije Nemocnice Na Homolce! Sláva Mileně a Jarce! Děkuju Ti, milá Vlaďko!

3. obrázek
Vlaďka vyhodnotila můj zdravotní stav s konstatováním: Už jsem tě viděla víc pošlapaného!

 
© 2012 Ludvík Hess, webdesign Atelier Degas