V tuto pozdní večerní dobu se zdá, že tristní den mých narozenin končí. Dostal jsem řadu projevů soustrasti formulovaných jako gratulace. Děkuju, moji milí! Gratulanti přicházeli osobně a přinášeli tyče uheráku, cihly sýrců kozích i kravských, obrovské domácí tlačenky, cizokrajné kávy a čaje, hrnečky malované ručně. Přátelé — znalci mých oblíbených materiálů — mi věnovali mosazný věšák představujícího koně ve skoku, přesně řečeno — jedná se zcela jistě o hřebce, jako chovatel koní to odborně posoudím, a mosaznou krabičku s koňskou hlavou, jež původně sloužila na ukládání doutníků. Hned se usadila na mém psacím stole.
Hřebec ve skoku je už přišroubován.
Víte, co symbolizuje stožár vztyčený uprostřed dortu?
Přišly emaily a sms od kamarádů z dětství i přátel, které jsem nikdy neviděl. Potěšily mě gratulace od dávných milenek, protože svědčí o tom, že na mne vzpomínají v dobrém. Myslím, že přišlo i několik přání od žen, jež o sblížení zatím uvažují. Varuju vás, moje milé, vzpomínky těch dívek z dávných časů se týkají mého mládí. Od starého muže už můžete očekávat jen mnoho slov a málo činů.
Váš Lu