Konečně mám veverku!

11. srpna 2007

Od dětství toužím po veverce. S dědečkem Jaroslavem Matyášem, ředitelem školy v Kladně, jsme chodili po kladenských lesích a počítali veverky. V lesovně v Mrákavech, odkud pocházela babička Marie Matyášová (dívčím jménem Jablonská) prý mívali veverku v kruhové kleci. Hrůza, ale asi to bývalo zvykem. Ještě větší hrůza…? Taky prý bývalo zvykem nosit kožich z veverčích kůží…

Poprvé v životě jsem chytil veverku do ruky. Ano, veverka je v mé levé ruce, fotím pravou.

Veverky na mne občas pokukují z obory zámku Koloděje sousedící s mým domem v Hájku. Dneska za mnou jedna veverka přišla až domů. Pravda, zůstala jenom v předsíni.

Veverka na okně v předsíni, kočka na okně ze dvora. Kdo po kom asi víc touží…?

Martina donesla veverčáka zpátky do obory. Věřím, že zase brzy přijde…

Je to jisté, nebyla to veverka, byl to veverčák — Martina jej držela pevně za ocásek.