Dílo je završeno, 8. února jsme v Klementinu pokřtili naši Antologii Divokého vína. Pravda, skoro završeno bude, až se první náklad prodá a vydá se další a další…
Živý obraz — titulní fotografie Antologie po 42 letech ožila. Lea Vivot opět mezi námi. A úplně nahá!
Vlastimil Ježek mě vyznamenal stříbrnou medailí Klementina.
Křtíme. Zcela vpravo majitel Nakladatelství Slovart Juraj Heger. Přál bych si, abych měl ještě něco k vydání v jeho Slovartu.
Přišly tři stovky básníků, básnířek, fotografů, kreslířů a angažovaná veřejnost se překonala a koupila celou stovku dovezených knih.Sborovna praskala ve švech, chodby staroslavného Klementina se nadouvaly, stoly praskaly pod mísami s gulášem, tlačenkou, utopenci a matesy.
Přišel samozřejmě i můj Matýsek s maminkou Lucií. Proč asi…? Matýsek je pyšný, že jeho táta se dožil nejvyššího věku ze všech tátů, co jich kluci ve školce mají, a pak — čekal jej vrcholný úkol!
Recitoval programový pracovník Divokého vína Honza Rosák, já jsem mu skákal do řeči, své verše přednesli Vašek Bárta, Jarda Holoubek, Pavel Verner, zdravici LH k narozeninám Karel Sýs.
Můj Matýsek podporován Lucií, Jurajem Hegerem a Honzou Rosákem polil knihu. Dobrá, máte pravdu, polila ji Lucie.