Další Cesta do pravěku...?

9. ledna 2007

Andrea mě vzala do Národního muzea. Kdo je Andrea? Miláček! Ukázala mi — Cestu do pravěku. A pak mi ukázala ještě — Cestu do ráje…?

Mamut je silný a jako živý. Přihlížející jeleni jakbysmet. Lovec mamutů je ovšem daleko chytřejší, mamuta vzápětí píchne kopím a jeho masem nasytí svoji rodinu.

Dokonce mě to nestálo ani kačku, Andrejka totiž v Národním muzeu pracuje. Ale s expozicí, kterou jsem, vzpomínaje na nejkrásnější film svého dětství, nazval Cesta do pravěku, naštěstí nemá nic společného.

Venuše je stará 25 000 let, přesto stále krasavice. Hodný, vysílačkou ozbrojený dědeček, který ji hlídá, zapomněl ráno vyleštit její skleněný domeček. Proto ty ťupky…

Společně s Andrejkou jsme v sále sousedícím s mamutem obdivovali věstonickou Venuši, jejíž podoba přece jenom naznačuje spíš cestu do ráje. Soška je zlatavá, osahaná prsty a dlaněmi mnoha milovníků, kteří si za její přítomnosti cestu do ráje vyvolávali. Kolik mužských dlaní Venuši asi objímalo, kolik mužů zavedla do Ráje…?

Skutečně je to krasavice. Ale kamarádi a čtenáři mých niterních exhibic si jistě vzpomenou — dávám přednost menším…