Nejen zapili, ale i zajedli, prasátkem pečeným na ohni. A pak si zarecitovali. Jako každoročně, směl jsem se postavit vedle Jana Rosáka a přednést jednu básničku. Jako za starých časů — jednu Honza, jednu já. Já za Karla Sýse, nic nedbaje, že je marxist levý, Honza za Jirku Žáčka. Přijde mi, že se Jirka taky točí do leva…
Mým nikonem nás vyfotila manželka Zdeňka Rytíře — profesionálka.
Jako každoročně neodolal Pavel Verner a Jarda Holoubek, aby nepřednesli svá díla současná. Miloň Čepelka, ač herec profesionální, nerecitoval, ale přinesl mi svoji poslední knížku veršů Jen ještě jednou s věnováním a ochutnal z vidličky prasátko.
Mým nikonem mě a svého muže vyfotila manželka Miloně Čepelky, ač profesí tělocvikářka.
Představte si, že básníci podporováni dalšími mými přáteli snědli celé prase, nehledíce na to, že vážilo kilogramů padesát.
Jarda Holoubek rušil básníky od jídla a pití recitací svých veršů. Naštěstí opravdu jen krátce. Za nikonem jsem konečně já.