Můj syn Matyáš Jaroslav a jeho maminka Lucie měli velký svátek — tři roky od Matýskova narození. Skoro bych řekl, že to byl hlavně Lucinčin velký den.
Matýsek leze po laně a ostatně po čemkoli. V příští sérii fotek si ovšem povšimnete, že těsně vedle něj je čísi ruka…
Jaroslav Matyáš se jmenoval můj dědeček, ředitel škol v Kladně, jemuž vděčím za mnohé. Určitě jsem jako první ze svých vrstevníků uměl násobilku a věděl, jaký je rozdíl mezi gotickým a románským obloukem. Lucinka to tušila a snad mi i chtěla udělat radost, a Matýskovi dala dědečkovo jméno — ovšem v obráceném pořadí.
Před slony Matýska jistě uchrání Lucinčina ruka.
Matýsek zatím nenásobí, ale při návštěvě pražské zoologické mi předvedl, že umí pojmenovat nejen slona, ale rozezná i plameňáka od pelikána. Vždyť už jsou mu TŘI ROKY!
Lucie nás vyfotila s Matýskem. Odpusťte, prosím, že jsem se nechal fotit bez košile, ale po třech hodinách v ZOO ji měla na sobě Lucie, protože její tričko se už hodilo opravdu jen do pračky. Všimněte si, že jiné tričko má i Matýsek.