Už zase mám narozeniny!

4. února 2006

Propásli jste moje narozeniny? Zapomněli jste mi gratulovat! Neberte to jako výtku, leč hodí se to. Starý člověk na to čeká. No nic, napravíte to za rok! Dám-li vám ovšem příležitost… Hodila by se rekapitulace, co říkáte? Co kdybych příští rok absentoval… Na svůj věk jsem mladistvě vyhlížející muž atletické a dobře osvalené postavy. Pravda, chybí mi pár vlásků, ale komu něco nechybí…? Zato mám třicet dva svých vlastních bělostných zubů, které každou chvilinku nechám rozzářit při veselém smíchu. Směju se ráno hned po probuzení — hlasitě a zřetelně vyslovuji "chachacha". Když jsme u té rekapitulace — během ranního smíchu navštívím některou ze čtyř toalet ve svém domě (v celém objektu je toalet osm a čtyři koupelny). Budu pokračovat čísly, když už jsem se rozhodl rekapitulovat. Směju se během krmení svých třiceti koní (už ani nevím, kolik jich přesně je), směju se, když krmím svých pět králíků, deset koček, psa Grahama a želvu Amálku. Neměl bych zapomínat na patnáct slepiček a kohoutků, leč to jsou samoživitelé, krmí se sami. Směju se na Evu i na své potomky, kdykoli je uvidím. A to je smání dost a dost, uvážíte-li, že jen vnuků je pět. Ostatně přepočítejte si je na přiložené fotografii. Uprostřed fotografie je prababička a babička — moje osmdesát pět let stará maminka (narozeniny měla den přede mnou).

1. obrázek
Nejvíc se směje Kryštof (zcela vlevo), můj nejmladší vnuk, pak hned Filip (nejvyšší s vousy), můj vnuk nejstarší. Babička slavící osmdesáté páté narozeniny (v červeném pulovru uprostřed) se směje taky.

2. obrázek
Mí přátelé, kteří mi přišli gratulovat, se smějí, když vidí, jak se směju, až se za břicho popadám.

Chcete, abych pokračoval ve smíchu a v rekapitulaci? Směju se v podstatě pořád. Když připravuju k vydání osmdesáté první číslo Divokého vína, chystám otevření dalšího babyboxu, i když přepočítávám bankovky v trezoru. Ve smíchu neustávám při snídani (skládá se převážně z toastů s kaviárem), při obědě (převažují beefsteaky z mladých brazilských býčků), směju se samozřejmě při večeři (výhradně z ovoce převážně tropického). Při spaní se na chvilku přestanu smát. O čem že se mi zdá, ptáte se? Kousek od Hájku, v malebné obci Dubeč, vyrostl nový domov důchodců… Harmonie se jmenuje.

3. obrázek
Honzička přišla ochutnat kávičku, a tak se směju já a ještě víc Pepík — Josef Čekal, který při narozeninové gratulaci zároveň zkontroloval můj zdravotní stav.

 
© 2012 Ludvík Hess, webdesign Atelier Degas