Viděl jsem zub Mileny Jesenské! (1. díl, pokračování příště)

24. ledna 2006

Sešel jsem se s Martinem Černým — vnukem Mileny Jesenské, synem Jany Černé, nebo chcete-li Honzy Krejcarové. Před třiceti sedmi lety jsem vydal knížku vzpomínek Jany Černé na matku pod názvem Adresát Milena Jesenská. Jana psala i o zubu své maminky, který jí přivezla z koncentračního tábora Ravensbrück jedna z Mileniných přítelkyň, jež přežila: "Ležel přede mnou na stole kousek jejího těla, zlomek jejího úsměvu, součást úst, která mne kdysi oslovovala." Martin Černý mi ten zub ukázal.

Milenin zub na dlani Martina Černého.

Ukázal mi i ručně vyrobené karty, kterými si vězeňkyně v Ravensbrücku krátily čas. Viděl jsem i hodinky, které měla Jana Černá na ruce, když zemřela při havárii auta 6. ledna 1981, před dvaceti pěti lety, před čtvrt stoletím. A medaili, kterou dostal "od Židů" Martin Černý zato, že jeho babička jim pomáhala za okupace emigrovat z Prahy. A řád, který jí in memoriam udělil prezident Havel.

Medaile „od Židů“, karty z Ravensbrücku a hodinky Jany Černé na Martinově psacím stole.

A pak mi Martin ukázal sádrovou sošku madonky. Výrobou a prodejem takových sošek se Jana Černá živila na počátku osmdesátých let. Dnes je svátek MILENY, a tak jsme s Martinem vzpomínali na babičku Milenu Jesenskou. A na maminku Janu Černou, chcete-li Honzu Krejcarovou, od jejíž smrti uplynulo právě čtvrt století.

Martin Černý se sádrovou soškou madonky. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let pomáhal své mamince s jejich prodejem…