Rampouchy a moje první auto...

8. ledna 2006

… nemají v podstatě nic společného, jak by se mohlo z titulku zdát. Rampouchy vykvetly na balkóně v Hájku. Dívám se přes ně na výběh, v němž postává plemeník Horesti. V pátek mi Jockey Club poslal fakturu na 15 000 Kč za jeho licentaci pro rok 2006, rozuměj za razítko a podpis, že je Horesti evidován jako otec plnokrevných hříbat, jež zplodí v tomhle roce. V loňském roce jsem za tenhle administrativní úkon zaplatil jen 6 000 Kč…

Kdyby tatínek Nijinsky tušil, kde skončí jeho syn Horesti, nevím, zda by skočil na jeho maminku Sushillu…

Moje první auto Aero 662 jsem si pořídil v roce 1966, bylo mi devatenáct let. Koupil jsem jej od fotografa a grafika Pavla Jasanského za 5 000 Kč. Jak si to mohu pamatovat, viďte? Pět tisíc nebylo v roce šedesátém šestém málo, leč nestěžuju si a Pavlovi za auto ještě dnes děkuju. Žil jsem v tu dobu v domě číslo 4 ve Vozové ulici na rozhraní Žižkova a Vinohrad. Ano, máte pravdu, v tom domě, kde žil ing. Králík z filmu Vrchní prchni. Autíčko jsem rozjížděl ze stejného kopce jako falešný vrchní svého velorexe, jenže dvacet let před natočením filmu. Kolem jezdil na skútru Zdeněk Svěrák z rozhlasové vily v Dykově ulici číslo 14, odkud s Miloněm Čepelkou vysílali pořad pro vojáky Polní pošta. Viděl mě a hned měl námět do filmu. Nestěžuju si ani v tomhle případě, naopak. Jsem rád, že jsem posloužil jako nápad. Svěrákům jsem vděčný, že mě vložili aspoň do titulků filmu Kolja zato, že jsem jim k filmu zajišťoval reklamní kampaň. Po několika letech mi poslali pozdrav ve filmu Tmavomodrý svět. Německého lékaře, který v závěru filmu ošetřoval Oldřicha Kaisera v české věznici, pojmenovali Hess.

Moje Aero 662 vyrobili v roce 1932 jako dvouválec o třech rychlostech. A zpátečce, samozřejmě. Když jsem jej koupil, bylo v modrém laku. Prodával jsem jej bílé a od Němčoura jsem za něj dostal 150 000 Kč. Postavil jsem za ně stáj pro šest koní. O jeho kupci zase někdy příště!