Ve svém minulé aktualitě mylně jsem prohlásil, že stárnu. Opak je pravdou. Mládnu! Důkaz mi přinesla návštěva mého přítele Mély (ing. Emila Machálka, CSc.) a jeho milé choti Marie. Zase jsme spolu vedli řeči jánum pasánum v jazyce vytvořeném před 43 roky na libeňském gymnáziu Na Zámečku. Letos do naší lavice v libeňském "ústavu" zasedla moje šestnáctiletá vnučka Martina. Proboha, snad nevede se svými spolužáky řeči jánum pasánum v jazyce "urení"…? Dovedete si jistě představit, milí moji, kam až tyhle řeči vedly…
Společná ochutnávka slívového jamu, Marie mě krmí přednostně. Uznejte sami, jaký je Méla mladíček!
Méla s Marií mi přinesli košík plný výslužky — tradiční domácí zavařeniny z Mariiny kuchyně a navíc tlustý, ale opravdu TLUSTÝ pendrek loveckého salámu. Proč lovecký salám, Mélo? A Ty si nevzpomínáš, Luďku, jak jsi mi jej přinesl kdysi taky?
Systém z ruky do huby…
S Mélou jsme na gymplu tak dlouho recitovali básničky, až jsme nakonec založili Divoké víno. Je to velmi nedávno, psal se rok 1964 …
… použitý i v opačném gardu.