Životní jistota

21. října 2004

Navštívil jsem svoji učitelku jezdectví Květu Novotnou. Popřál jsem jí k narozeninám, 19. října měla sedmdesát pět. Hezký věk. Přinesl jsem Květě časopis Elixír, do kterého jsem o ní napsal článek, jenže už o článku věděla od sestřičky na středisku. Řekla prý jí: „Teď jste slavná!“ Myslím, že měla radost. Květa mě učila jezdit na koni na počátku sedmdesátých let.

1. obrázek

Žije sama v chatě v borovém lese kousek od rybníka Lhotka. Vlastně není sama, má pět kocourů. Za granule a konzervy pro kocoury vydá Květa osminu svého důchodu. Druhou osminu zaplatí za dřevo na topení. Topí ve stařičkých petrách, které do rána vyhasnou. Říká: „Mám dobrou peřinu.“

Květa měla radost, že se stihla přihlásit do Spolku přátel žehu před 1. září. Poplatek za zpopelnění se totiž po 1. září zvedl z devíti tisíc na dvanáct. Prodala poslední starožitnosti, ale má svoji jistotu. „Nikdo se mnou nebude mít starost, po kremaci moji urnu spolek uloží do hrobu v Dřízech,“ ujistila mě Květa.

 
© 2012 Ludvík Hess, webdesign Atelier Degas