
V nedÄ›li v poledne mi smutnou zprávu telefonovala nešťastná Lenka, jeho manželka. S Karlem jsem se naposledy vidÄ›l letos 15. února, když jsem mu přál k 90. narozeninám. VÄ›noval mi malé sedlo jako pÅ™Ãvěšek na klÃÄe. PovÄ›sil jsem si ho na stolnà lampu.Â
U Karla Roubala jsem se v 70. letech "vyuÄil" sedlářem. Postavil mi nÄ›kolik sedel, která v té dobÄ› byla vzácnostÃ. Obchody s jezdeckými potÅ™ebami neexistovaly. KromÄ› sedláře VojÃÅ™e, působÃcÃho v staromÄ›stské MaiselovÄ› ulici, byl Karel Roubal jediným, kdo dokázal v Äeské zemi postavit sedlo. VzpomÃnám si, jak napÃnavé bylo Äekánà na nové sedlo.Â
Od Karla mám také poprsnÃkový koÄárový postroj pro velkého konÄ› do gigu a poprsnÃk pro ponÃka do vozÃku, kterým jsem svážel trávu ke krmenÃ.Â
Karel se vÄ›noval trénovánà konà a působil jako rozhodÄà pÅ™i jezdeckých závodech.Â
Sbohem, Karle a nashledanou!
![]()