Jiří Růžička, hudební skladatel, varhaník, můj přítel, zemřel

02. února 2026

V pondÄ›lí 2. února ráno ve stáÅ™í 85 let jej porazila choroba, které se nedá vzdorovat. S Jirkou jsme se poznali v roce 1965 v Pionýrském domÄ› v KarlínÄ›, hrál tam na piano a vedl hudební kroužky. Když v bÅ™eznu 1965 zemÅ™el Jirkův spolužák Václav HrabÄ›, pÅ™epsal jeho rukopisy na stroji a dal mi jednu kopii, od té doby jsem básnÄ› Václava HrabÄ›te tiskl v Divokém vínÄ›.

V roce 1966 jsem poÅ™ádal s JiÅ™ím Ostermannem v kostele sv. KateÅ™iny v Praze surrealistickou poemu Milana Nápravníka Obestín. JiÅ™í Růžička upravil Bachovy skladby, aby je mohla zpívat Eva Olmerová, zatímco on hrál na varhany. Krátce na to JiÅ™í Růžička emigroval do Švýcarska, kde skládal hudbu pro divadelní pÅ™edstavení.

Po letech se vrátil do Prahy, pÅ™evzal do vlastnictví dva činžovní domy a spÅ™átelil se svou dávnou kolegyní z karlínského Pionýrského domu Mirenou Volkovou. Když jsem byl kluk, učila mÄ› tam recitovat básničky.

Jirka Růžička mi pomáhal čelit útokům Jana Miškovského, syna Václava HrabÄ›te, zlobícího se, že jsem vydával básničky jeho nebožtíka otce. Chodili jsme s Jirkou na obÄ›dy a vzpomínali. V létÄ› nosil slamÄ›ný klobouk, v zimÄ› černý s širokou krempou. JiÅ™í prodal činžovní dům a poÅ™ídil si dva nádherné byty pod Hradčany v domÄ› číslo 8 v GogolovÄ› ulici proti BílkovÄ› vile. PÅ™edstavoval si, že bude staÅ™enku Mirenu vozit na vozíku do Letenských sadů. Kamarád truhláÅ™ na moji pÅ™ímluvu postavil v bytÄ› knihovnu pÅ™es dvÄ› stÄ›ny. Stavbu knihovny Jirka už špatnÄ› vnímal.

PÅ™ed mÄ›sícem mÄ› navštívil v mém domÄ› na Hájku, pÅ™ijel taxíkem a stejnÄ› i odjel. Jeho další cesta vedla do StÅ™ešovické nemocnice, na mozku se mu vytvoÅ™il zhoubný nádor.

Zavolal jsem staÅ™ince MirenÄ› Volkové a Å™ekl jí smutnou zprávu o JirkovÄ› odchodu. Zdrcená Mirena mi odpovÄ›dÄ›la: ,,Byli jsme frajeÅ™i, teď už jsme jen kulhaví frajeÅ™i“.

Ludvík Hess

https://www.pribehynasichsousedu.cz/zbraslav-a-okoli/zbraslav-a-okoli-2024-2025/ruzicka-jiri-2/