Jiří Žáček slaví 6. listopadu 2025 osmdesátku. Gratulujeme!

05. listopadu 2025

Jsem hrdý na to, že v Divokém vínÄ› vyšly první dvÄ› básničky, které Jirka Žáček vůbec publikoval. 

Divokému vínu číslo 8 z roku 1965 vévodí Jirkova báseň Lamentace otištÄ›ná hned na první stranÄ›. Vzpomínám, kolikrát jsem ji recitoval sám sobÄ›, kolika mladým básníÅ™kám, na kolika pÅ™edstaveních divadla poezie.

Lamentace

Můj Bože chraň mÄ› ode všeho
Od všeho vskutku lidského
Od tvrdých hlav a mÄ›kkých mozků
Od milých tváÅ™í tváÅ™í z vosku
Od ženských slz a mužných skutků
Od nudy pravd a zbytečného smutku
Od venerických nemocí
Od tzv. pÅ™átelské pomoci
Od pÅ™ísah nadávek lží a slibů
Od lidí kteÅ™í nedÄ›lají nikdy chybu
Od nezviklaných jistot a od všech zvyků
Od jakýchkoli fanatiků
Od chvalozpÄ›vů a frází
Od všech tÄ›ch jimž nic neschází
Od trapných vtipů a duchaplných Å™ečí
Od nepatrných nebezpečí
Od UmÄ›ní s dojemnými idejemi
Od hlouposti jež zamořuje Zemi
Od hrdých vášní a neskrývaných citů
Od totálního blahobytu
Od vševÄ›dů a morfinistů
Od všech tÄ›ch kteÅ™í vzývají svou bustu
Od korunování trnitými vÄ›nci
Od víry (ó Bože) v tvoji existenci
Od soucitu v každém neštÄ›stí
Od bezúhonného života a dobré povÄ›sti
Od MesiášÅ¯ zbabÄ›lců a snobů
Chraň mÄ› můj Bože v každou roční dobu

Jeho druhou básničkou v tomhle čísle byl RybáÅ™ sen. Požádal jsem Jirku Žáčka, aby na tu dobu sám zavzpomínal. A tady jsou jeho Å™ádky:

Jak jsem našel Divoké víno? NÄ›kdy na jaÅ™e 1965 mi padl do ruky výtisk naprosto neznámého časopisu. Kdo z mladých, začínajících autorů by neužasl? PÅ™es často citované heslo „Mládí vpÅ™ed!“ byly všechny tehdejší literární časopisy vůči literárním greenhornům důkladnÄ› opevnÄ›ny — a tady si parta bláznivých kluků a holek, sdružená do jakéhosi Klubu Mladá poezie, vydává neortodoxní časopísek, který už na první pohled vypadá mladÄ›! Nejen duchem textů, ale i podobou, díky skvÄ›lým fotografiím a invenční grafické úpravÄ›. Troufl jsem si obeslat redakci nÄ›kolika básničkami — a ejhle, dvÄ› z nich se objevily v čísle 8/65. První publikovaná báseň autorovi zdesateronásobí útlé sebevÄ›domí — a mnÄ› vyšly hned dvÄ›! Brzy jsem si našel cestu do redakčního doupÄ›te a osobnÄ› poznal ty donkichoty — Luďka Hesse, Petra Cincibucha, Johanu VondÅ™ejcovou a další. A mimo jiné jsem zjistil, že básničky nemusí psát jen zakomplexované šeredky, nýbrž i sebevÄ›domé a půvabné mladé ženy jako OldÅ™iška Svobodová a Helena PÄ›kná. Tak jsem našel svůj mateÅ™ský časopis, kterým v 60. letech prošla pÄ›kná Å™ádka talentů. Možná i proto, že široko daleko žádný podobný alternativní časopis nebyl k vidÄ›ní. Díky Pánubohu (nebo komu?) za Divoké víno!

Věřte nevěřte, je to tak. Originál rukopisu podepsaný JiÅ™ím Žáčkem! Nelenil jsem a zavolal Jirkovi, abych se znovu zeptal, zda opravdu poprvé tiskl v Divokém vínÄ›. „Ano, a mám to schované,“ ujistil mÄ›. 

Jirka Žáček stihl vydat svou první knížku v dozvuku zlatých šedesátých let. 

Moje prvotina nevyšla v žádném kamenném nakladatelství, nýbrž v klubové edici Divokého vína, což byl vlastnÄ› napůl samizdat. Asi 14 dní poté, co jsem si stačil z redakce odnést 30 nebo 40 autorských výtisků, byl redakční kamrlík v ulici V JircháÅ™ích policejnÄ› zapečetÄ›n. Kde skončil zbytek vydání, jestli ve sbÄ›ru nebo v antikvariátÄ›, ví bůh. Takže se dá Å™íct, že knížka vyšla-nevyšla. Tím pro mÄ› skončila šedesátá léta.

Po letech mÄ›l Jirka jednání na Národním výboru na Praze 1 ve VodičovÄ› ulici číslo 30. ÚÅ™edník se jej zeptal: „Vy jste ten Žáček, který píše básnÄ›? Mám tady ve skladu vaše knížky, které byly v redakci V JircháÅ™ích 4.“ A skutečnÄ› si Jirka po jednání odnesl z úÅ™adu štos knížek Ráno modÅ™ejší večera. Jednu mi dal.  

Básničky JiÅ™ího Žáčka vycházejí od té doby v každém čísle Divokého vína. DÄ›kuju Ti,  Jirko. Gratuluju k narozeninám.

Nakladatelství Albatros se rozhodlo vyznamenat Jiřího Žáčka za celoživotní dílo. A představte si, že mne vybrali jako předávajícího. Velká čest pro mne!