Vážený pane řediteli, 

odpusťte, že Vás zdržuju. Právě jste dostal dopis od Ministerstva zdravotnictví podepsaný Ing. Štěpánkou Tyburcovou. Odvolává se na doporučení Výboru pro práva dítěte při OSN z roku 2021. Doporučuje utajené porody a likvidaci babyboxů. Babyboxy pod různými názvy existují ve většině zemí a Evropská unie je podporuje. 

Připomínám, že utajený porod je velmi nedostatečný zákon, jenž se týká pouze svobodných žen s českým státním občanstvím. Vdané ženy a cizinky na utajený porod nemají ze zákona nárok. Po dvou desítkách let, kdy se denně věnuju zřizování babyboxů a často komunikaci s nešťastnými ženami, které se na mne obracejí mailem, nebo prostřednictvím SMS, vím, že velká část jsou právě vdané ženy nebo cizinky. Připomínám, že ženy, které využijí režimu utajeného porodu, jsou předvolány k soudu, který určuje náhradní rodiče v opatrovnickém řízení, aby se tu vzdaly rodičovských práv a povinností. Ze slibovaného „utajení“ nezbude vůbec nic. 

Za osmnáct let vstoupilo dvířky bedýnek do nového a snad lepšího života 253 nechtěných lidských mláďat, z toho ve Vaší nemocnici … Děkuji Vám, vážený pane řediteli, za provozování babyboxu. Děkuju pracovníkům Vaší nemocnice. 

Cítím za životy odložených dětí odpovědnost a také prosím, aby babyboxy pomohly i budoucím děťátkům. Mnohé z odložených dětí jsem poznal osobně a vídám se s nimi. Když mě holčička odložená v Kladně 25. července 2009, kterou jsem tehdy pojmenoval Anežka Česká, při posledním setkání objala a řekla: „Mám tě ráda,“ tekly mi slzy po tvářích.

Babyboxy a utajené porody

Téma, které vždy rozdělovalo společnost na zastánce a odpůrce a oběma stranám v nejen naší republice, ale i v měřítku celosvětovém lze upřít nebo neupřít jejich argumenty.

Bylo, jest a bude!

V každé době, v každé zemi  a v každé společnosti  budou přicházet na svět děti, jejichž rodiče, zejména jejich matky nebudou chtít nebo častěji nebudou mít podmínky k tomu, aby těmto dětem zajistily jejich základní lidská práva - v daném případě na odpovídající péči a ochranu. Nebylo by spravedlivé tyto matky jednoznačně odsuzovat, neboť nikdo z nás nezná jejich často zoufalou životní situaci.

Z tohoto důvodu se začátkem tisíciletí  soustředili odborníci v naší republice se snahou i těmto dětem zajistit důstojný start do jejich životů. Byli to přední odborníci zejména z řad medicíny – kupř. prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc., tehdy přednosta Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie VFN, prof. MUDr. Zdeněk Hájek, DrSc., rovněž z VFN, prof. MUDr. Aleš Rotočil, CSc., primář Gynekologicko-porodnického oddělení a člen vědecké rady Nemocnice Jihlava, a z řad právníků – JUDr. Jan Sváček, tehdy předseda Městského soudu v Praze, nyní místopředseda Vrchního soudu v Praze, JUDr. Libor Vávra, prezident Soudcovské unie, JUDr. Hana Nová, tehdy opatrovnická soudkyně Obdvodního soudu v Praze 8, JUDr. Luboš Petník, tehdy vedoucí Městského státního zastupitelství v Praze a další. K jmenovaným se z významných odborníků přidal Mgr. et Mgr. Marek Vácha, Ph.D., přednosta Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty UK. 

Byl založen Nadační fond pro odložené děti  Statim a Občanské sdružení Babybox pro odložené děti, nyní Babybox, z.s., jejichž snahou bylo nalézt takové řešení, které by zabránilo vraždám a jiným ohrožujícím jednáním směřujícím proti těmto „nechtěným“ dětem. Výsledkem těchto snah bylo zřizování babyboxů, do nichž byly tyto děti odkládány za účelem  ochrany jejich životů a  zajištění jejich  zdravotní, sociální a následně rodinné péče. Nic víc, nic méně. První babybox byl otevřen 1. 6. 2005, následovaly mnohé další a od té doby bylo takto „odloženo“ – tedy v mnoha případech zachráněno 253 dětí.

Právní argumenty tehdejších odpůrců – a dlužno dodat, že kromě ministerstev práce a sociálních věcí a zdravotnictví i některých kupř. akademických pracovišť - byly vyvráceny jak z hlediska právního, tak i etického. V tomto směru lze odkázat na stanovisko Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky, v němž tato prestižní instituce potvrdila, že fungování babyboxů není v rozporu se žádným předpisem českého právního řádu. 

 Jeden argument směřující proti babyboxům však má své právní opodstatnění: tyto děti neznají svůj biologický původ tak, jak jim zaručuje čl. 7 Úmluvy o právech dítěte, který zní: “Každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to je možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči.“ A pokud to je možné, což v případě odložených dětí není. Mnohé matky také neuvádějí otce, protože jej třeba ani neznají. 

Citace článku 6 Úmluvy: „1. Státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy, uznávají, že každé dítě má přirozené právo na život. 2. Státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy, zabezpečují v nejvyšší možné míře zachování života a rozvoj dítěte.“

Také na tomto principu je založeno stanovisko Výboru pro práva dítěte OSN.

Ponechme stranou rozpor, zda je významnější právo dítěte na život nebo právo dítěte na znalost svého biologického původu.

 Základní otázka totiž spočívá v tom, jakým způsobem, jakými právními instituty existující babyboxy nahradit tak, aby splňovaly všechna požadovaná kritéria.

 

Pokud se odpůrci dosavadního stavu odvolávají na již existující zákon č. 422/2004 Sb., o utajených porodech a změně některých právních předpisů, tento argument pro jeho velmi vážné vady nemůže obstát.

Je nutné si uvědomit, že tento zákon žádné utajení a žádnou ochranu - zejména matkám – neposkytuje. Zákonodárce tehdy  opomněl skutečnost, že pokud jsou matky, které porodí děti v režimu utajeného porodu, i nadále nositelkami rodičovské odpovědnosti, jak ji garantují základní lidskoprávní předpisy České republiky a také občanský zákoník v § 858 a následujících, nelze ji opomenout v žádném soudním ani jiném řízení. Proto při každém řízení, zejména soudním, je matka účastnicí řízení a je povinností soudu s ní jako s účastnicí řízení jednat, tedy mimo jiné předvolat ji k řízení, vyslechnout ji, doručovat jí příslušné soudní listiny a zajistit její veškerá procesní práva. Přesto, že těmto ženám je slibováno zachování onoho tajemství a ochrana její anonymity, není tomu tak. Soud je oprávněn požadovat  příslušná sdělení od nemocnic, které jsou povinny na základě § 128 občanského soudního řádu  informace  o totožnosti matky soudům poskytovat. Proto je taková matka uváděna ve všech soudních listinách a seznámí se s těmito skutečnostmi nejen soudce, ale každý příslušný pracovník soudu, počínaje zápisným oddělením, přes  další administrativní pracoviště. Tím však prolomení anonymity matky zdaleka nekončí, neboť dítěti je jmenován pro řízení kolizní opatrovník, zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí, v případě řízení o náhradní rodinné péči jsou ´účastníky také příslušní navrhovatelé, ať se jedná o pěstouny na přechodnou dobu, stabilní pěstouny, poručníky nebo osvojitele, ale nejen o ně, ale také o jejich manžele a také jejich vlastní děti mají právo se vyjádřit k přijetí dalšího dítěte do rodiny. Ústní  soudní jednání jsou veřejná, může k nim přijít kdokoliv, kupř. studenti práv, stážisti, ale také jakákoliv veřejnost, nejsou-li splněny podmínky pro její vyloučení. V mnoha evropských státech jsou rodinněprávní a opatrovnická řízení ze zákona neveřejná, ale v České republice tomu tak není.

Dále je nutno vzít v úvahu, že zamýšlená ochrana matek dle citovaného zákona se týká pouze žen neprovdaných a státních občanek České republiky – nicméně existuje pozitivní závazek státu zajistit ochranu všem dětem bez jakékoliv diskriminace podle rasy, náboženství, státní příslušnosti atp.

 

Žádná jiná ochrana takto ohrožených dětí v České republice neexistuje.

Pokud by mělo být přistoupeno k odstranění nebo zákazu babyboxů, musí předcházet celá řada jednak zásadních legislativních změn, počínaje občanským zákoníkem a konče velkou řadou předpisů správního práva, popř. zpracování sociologických a dalších studií. V opačném případě by docházelo k velmi neblahým důsledkům, ke zvýšení nebezpečí ohrožení života těch dětí, které takto „nechtěně“ přišly na svět.