Dlouho jsem rozvažoval, zda mám spřátelenou veřejnost i pár zbývajících odpůrců bedýnek na odkládání nechtěných děťátek informovat samostatnou tiskovou zprávou o vyznamenání JUDr. Libora Vávry. 

S tímto rozšafným a skoro vždy optimisticky naladěným mužem jsem se seznámil před pětadvaceti roky. Před dvěma desítkami z nich jsem se Liboru Vávrovi svěřil s nápadem zřídit bedýnku – babybox. Ve svých představách jsem babybox instaloval na „Zemskou porodnici“ v Apolinářské ulici, na klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Dva roky trvající souboj s ředitelstvím VFN, Ministerstvem zdravotnictví a dalšími jsem prohrál. Uzavřel jsem ovšem přátelství s Liborem Vávrou, pražským soudcem. Stal se mým rádcem a v mnoha případech mluvčím. Vzpomínám si, jak Libor Vávra řídil padesátičlenné shromáždění příznivců a odpůrců babyboxů konané v budově Městského soudu v Praze. Ani chvíli nepochybujte, komu v duchu fandil. 

Po dvou letech jsem myšlenku zřídit babybox v Apolinářské opustil a za účasti Libora Vávry a mnoha jiných protagonistů jsme za velkého zájmu médií 1. června 2005, symbolicky na Mezinárodní den dětí, otevřeli první babybox v GynCentru v Hloubětínském zámečku v Praze 9.

Ten den bych nikdy nevěřil, že s významnou pomocí vtipného a moudrého Libora Vávry otevřeme za 18 let 85 babyboxů, které pomohou vstoupit do nového a snad lepšího života 253 děťátkům. Je i autorem sloganu „V popelnici umřu!“

Dvacet let je dlouhá doba, ale po celé to období mi byl Libor Vávra věrným rádcem. Děkuju! 

Ludvík Hess, předseda a babydědek