Jirka Žáček mi poslal svůj sen! Děkuju, Jirko!

05. července 2019

 

Důvěrně neznámá 

(záznam snu z 5.7.2019)

Kdosi mě veze kabrioletem Prahou, důvěrně známou i důvěrně neznámou. Není to Praha reálná, ale snová. Paralelní. Řidič kabrioletu je Luděk Hess. Proč právě on? Sám bych rád věděl, normálně se mi o něm zdává jednou za sto let. Ani on není reálný. Chvílemi je to sotva ochmýřený chlapec, chvílemi 70tiletý kmet...

    Vtiskne mi do ruky knihu, na jejíž obálce je můj fotoportrét. Jsem to já a nejsem to já. A když listuju stránkami, poznávám se i nepoznávám. Panoptikum mladíků i mladic. Přátelé, které neznám, přítelkyně platonické i sexuální – ale která je která? Záběry ze života, který jsem nežil já, který za mě žil můj dvojník...

    Luděk mi ještě promítá na zeď malované ilustrace, běžící pás barevných výkresů A4. Ale kdo se v tom má vyznat? Samá abstrakce...

    Proplétám se davem známých neznámých a dávám se s nimi do řeči. Kam všichni jdou – a kam jdu já? V tom snu mě nepohánějí žádné touhy ani vášně, o frustracích nemluvě, jen bych se v tom všem rád vyznal. Do kterého z těch paralelních světů vlastně patřím? Jenže všechny paralelní světy patří mně, každý je mou součástí...

    P.S. Přinutil jsem se usnout znovu, aby sen měl aspoň konec. Kdo mi přináší potrhaný balík čaje (není v tom marjánka?), po němž se zdají blouznivé sny? „A občas je to sprostota,“ dodává. Kdo jiný než dvojník Luďka Hesse...