V pondělí 2. února ráno ve stáří 85 let jej porazila choroba, které se nedá vzdorovat. S Jirkou jsme se poznali v roce 1965 v Pionýrském domě v Karlíně, hrál tam na piano a vedl hudební kroužky. Když v březnu 1965 zemřel Jirkův spolužák Václav Hrabě, přepsal jeho rukopisy na stroji a dal mi jednu kopii, od té doby jsem básně Václava Hraběte tiskl v Divokém víně.

V roce 1966 jsem pořádal s Jiřím Ostermannem v kostele sv. Kateřiny v Praze surrealistickou poemu Milana Nápravníka Obestín. Jiří Růžička upravil Bachovy skladby, aby je mohla zpívat Eva Olmerová, zatímco on hrál na varhany. Krátce na to Jiří Růžička emigroval do Švýcarska, kde skládal hudbu pro divadelní představení.

Po letech se vrátil do Prahy, převzal do vlastnictví dva činžovní domy a spřátelil se svou dávnou kolegyní z karlínského Pionýrského domu Mirenou Volkovou. Když jsem byl kluk, učila mě tam recitovat básničky.

Jirka Růžička mi pomáhal čelit útokům Jana Miškovského, syna Václava Hraběte, zlobícího se, že jsem vydával básničky jeho nebožtíka otce. Chodili jsme s Jirkou na obědy a vzpomínali. V létě nosil slaměný klobouk, v zimě černý s širokou krempou. Jiří prodal činžovní dům a pořídil si dva nádherné byty pod Hradčany v domě číslo 8 v Gogolově ulici proti Bílkově vile. Představoval si, že bude stařenku Mirenu vozit na vozíku do Letenských sadů. Kamarád truhlář na moji přímluvu postavil v bytě knihovnu přes dvě stěny. Stavbu knihovny Jirka už špatně vnímal.

Před měsícem mě navštívil v mém domě na Hájku, přijel taxíkem a stejně i odjel. Jeho další cesta vedla do Střešovické nemocnice, na mozku se mu vytvořil zhoubný nádor.

Zavolal jsem stařince Mireně Volkové a řekl jí smutnou zprávu o Jirkově odchodu. Zdrcená Mirena mi odpověděla: ,,Byli jsme frajeři, teď už jsme jen kulhaví frajeři“.

Ludvík Hess

https://www.pribehynasichsousedu.cz/zbraslav-a-okoli/zbraslav-a-okoli-2024-2025/ruzicka-jiri-2/