Zase jsem měl svátek.

6. září 2005

Můj milý přítel, jehož jméno si vezmu do hrobu, se o nedávném svátku "Ludvíka" dozvěděl až při čtení aktualit na mé webové stránce. Nemohl si nevšimnout, že významným dárkem byla králice Beranice od Evy, jež se měla stát manželkou králíka — vdovce Ferdy. Beranice je ovšem přibližně desetkrát hmotnější než její potenciální manžel.

Přítel mi podává Honzičku. Podané ruce — taky vám připomínají Michelangela…?

Přítel se rozhodl disproporční chybu napravit svým dodatečným dárkem. Z blízkého Hradce Králové dovezl krásnou králičku trpasličí beraničku. Dostala jméno Honzička. Ferda šílí štěstím, já se těším, že si Honzičku budu od Ferdy půjčovat a dívat se s ní na klíně na VyVolené. Přátelé moji, zvláště vy, kteří jste přehlédli můj svátek, prosím vás o jediné — nedávejte už mi králíky, mám jich pět. A hlavně - o to prosím zvláště důrazně — nedávejte mi koně, mám jich třicet tři.

Honzička je opravdu maličká, oproti mě to zvlášť vynikne, viďte? Doufám, že nikdo z vás, moji pozorní čtenáři, nerozeznal podle rukou či státního znaku pověšeného na zdi vedle mé hlavy, kdo je ten tajemný dárce — přítel můj milý.