Bilance mého svátku:

19. srpna 2007

První gratulantka se ozvala již ve středu. Izabela tvrdila, že v neděli bude bez telefonu. Asi jí ho v neděli bere do úschovy nějaký šťastnější muž, než jsem já. Nejvýznamnější gratulantkou byla nesporně Olga, tajemnice naše národního výboru, jež mi v zastoupení starosty a občanů Hájku a Uhříněvsi věnovala obrovskou červenou pusu. První dnešní gratulace po telefonu byla od Ivana — volal v 6.22, poslední od Hanky přišla ve 22.56. Ivani mi gratulovali jen dva, Haniček sedm. Nejvíc gratulací přišlo od Markét — celkem devět. Kláry gratulovaly tři, Heleny čtyři. Celkově bylo 217 gratulantů, z toho jen 22 mužů. Dalo mi dost velké úsilí všechny spočítat, za půlhodinky bude půlnoc, předpokládám, že číslo se už neposune.

Velmi příznivá statistika je v poštu bývalých milenek, jež přišly s blahopřáním — celkem jich přálo 17, jejich věková hranice se pohybovala od 20 let do 62 nebo snad 63 roků…? S těmi jsem ovšem milostný poměr ukončil jiř před třiceti a více roky…

AKTUALIZACE STATISTIKY Poslední blahopřání přišlo půlhodinku před půlnocí. Ač pozdní, přece velmi významné.

1. obrázek
Kresba Pabla Picassa

Je třeba ještě doplnit, že nejvzdálenější gratulace přišla z Turecka, nejtěžší gratulant vážil 204 kilogramů, pravděpodobně nejlehčí gratulant je můj synek Matýsek, není divu vzhledem k jeho čtyřem rokům.

Jednomu gratulantovi jsem se pro jistotu připomenul sám. Velmi dobře vím, že kdyby mi zapomněl gratulovat, měl by výčitky svědomí. A on by zapomněl a já nechci, aby si to vyčítal. Tak jsem se mu připomněl.

A jak to probíhalo…? Potomci mě zahrnuli svými návštěvami, květinami a blahopřáním. Upekli dort a uvařili skvělý oběd. Nemusel jsem do stájí ani vkročit, všechno udělali za mě…

 
© 2012 Ludvík Hess, webdesign Atelier Degas