Babybox má první narozeniny.

1. června 2006

V mém životě je několik dat, jež nezapomínám. Nebudu vyjmenovávat všechna, nebojte se. Dnes vzpomínám na 1. červen — den otevření prvního babyboxu v hloubětínském GynCentru.

Miloň Čepelka, mamka z cimrmanovské hry Akt, řekl: Kdyby v době, kdy jsme se s manželem zbavovali dětí, existovaly babyboxy, odkládala bych je jen do nich.

Během prvního roku existence byla do babyboxu vložena tři miminka. Nepociťuju nad tím radost, spíše zadostiučinění. Jsem rád, že žijí a neskončila na skládce.

Nedokázal jsem popřít samožer, a tak přikládám svůj obrázek pořízený při otevření babyboxu. To je mikrofónů, viďte?

Velmi nedávno mi muž, s nímž jsem se seznámil v souvislosti s otevřením prvního babyboxu a jehož si velmi vážím nejen já, nabídl k zamyšlení jednu moudrost. Řekl: Třeba už jen sama existence babyboxu a vědomí, že je možné odložit do něj nechtěné dítě, mu zachrání život.

Citoval jsem moudrost muže, jenž stojí při slavnostním otevření babyboxu mezi mnou a Michaelou Marksovou-Tominovou poněkud v pozadí. Jmenuje se František Bányai a je předsedou Pražské židovské obce. Seznámila mě s ním paní stojící vpravo úplně vzadu, jeho spolupracovnice Eva Fantová.