PORTÝŘI, ÚŘEDNÍCI, SOCIÁLNÍ PRACOVNÍCI A JINÍ…

2. března 2006

Proč myslíte, že jsem tahle povolání a další tři tečky uvedl v titulku své aktuální úvahy o maminkách odložených dětí? Dvě z nich jsem měl příležitost alespoň trochu poznat a pochopit. Na počátku jejich rozporuplného činu -holčiček nešťastně a v zoufalství odložených do babyboxu -stojí právě oni. Setkání a komunikace s nimi se zoufalé maminky obávaly. Jinak totiž mohly obě holčičky odložené do babyboxu v hloubětínském GynCentru nechat v porodnicích, kde se narodily. Oběma maminkám prostě stačilo říct pár vět několika lidem a podepsat nemnoho papírů … Myšlenka dát děti k osvojení se usídlila v hlavách obou nešťastných žen dávno před porodem. Jedna nezávisle na druhé, aniž by byla jedna druhé vzorem, se odložení dětí rozhodly učinit anonymně, leč měly v sobě tolik cti i rozumu, že k miminkům přiložily rodné listy.

A lékařům i úředníkům pak skutečně nezbylo nic jiného, než obě ženy vyhledat a domlouvat jim. Je to totiž jejich povinnost. Lékaři i úředníci se tak postavili na počátek rozporuplného rozhodování obou maminek.

A přidali se další moudří a šlechetní. I já jsem byl mezi nimi.

A další díl lidského příběhu s otevřeným koncem pokračuje…

Babybox naplnil svůj smysl v každém případě — byl tu ve chvíli, kdy jej bylo třeba!

 
© 2012 Ludvík Hess, webdesign Atelier Degas