Proč jsem neviděl Saudkovy fotky.

7. ledna 2006

Nepopírám, že některé nahé zadky i předky, jakož i stehna dam na Saudkových fotografiích vzrušují i moje chlípné smysly. Kolem silnice spousty obrovských plakátů odvedly svoji práci. Pozval jsem Evu na výstavu fotografií na Staroměstském náměstí. U vchodu do galérie bylo malé srocení skopců i jiných a mezi nimi jsem zahlédl ceduli — VSTUPNÉ 250 Kč. Mám takovou zásadu, která se sice týká polívky v hospodách, leč v tu chvíli mi přišla vhod. Prostě zásadně nechodím do hospod, kde stojí polívka víc než Kč 25,-. Přidal jsem v rychlosti k té zásadě ještě jednu — nechodím na výstavy, kde je vstupné Kč 250,-.

Po těchto schodech vykročili moji rodiče Ludvík a Jaroslava 16. července 1945 již jako manželé.

A tak jsem Evě nabídl, že jí náhradou ukážu kostel Svatého Mikuláše, v němž se moji rodiče před šedesáti jedna lety vzali. Cedule na kostele hlásala — VSTUPNÉ DOBROVOLNÉ. Eva duše šlechetná přispěla České církvi husitské dvěma kovovými desetikorunami. Stanuli jsme před oltářem, jenž se stal mým osudem. Za necelé dva roky po svatbě jsem se narodil…

Než se vydali Ludvík a Jaroslava Hessovi od oltáře na společnou cestu životem, zazpíval jim můj dědeček Jaroslav Matyáš z kúru píseň Má dívenka jak růže je…